Stíny minulosti
„Člověk bez minulosti nemá budoucnost.“ Kdo tuhle větu
alespoň jednou v životě neslyšel? Ale není to v naší společnosti
spíše opačně? Nikdo není neomylný a alespoň jednou v životě udělal něco,
čeho později litoval. Bohužel nikdo nevymyslel, jak vrátit čas tudíž ani ty
naše chyby jen tak nesmažeme. A tak jednoho dne může přijít nějaký neomylný
chytrák, který na nás vytáhne věc, kterou jsme udělali před dlouhou dobou a už
jsme na ni skoro zapomněli. Proč to udělá? Protože sám v životě možná
udělal více chyb než mi a chce ulevit svému svědomí. Nebo to snad, nedej Bože,
dělá pro společnost? Ale jak tím té společnosti pomůže? Máme šanci posunout se
dál, když se budeme pouze hrabat v minulosti?
V každé době se najde někdo, kdo bude podvádět, krást a
lhát. A budeme se pokaždé zabývat tím, kdo co udělal před dvaceti lety?
Nemluvím tady o vraždách, protože vrazi mají být potrestáni. Mluvím o lidech,
kteří chybovali v době nátlaku, strachu a vyhrožování. Samozřejmě, že
někteří toho nikdy nelitovali a nebudou. Takových lidí je mi líto, protože
nemají svědomí, ale zároveň neudělali nic tak hrozného, aby dnes třeba
nesehnali práci. Připadá mi směšné vydávat knihy plné jmen lidí, které skoro
nikdo nezná. Kolik lidí na tom pracuje? Kolik peněz za to stát utratí? A za co?
Za další udávání. Ve spisech StB se objevilo spoustu jmen lidí, kteří o tom ani
nevěděli a my teď přijdeme a jejich budoucnost zničíme.
Přijde mi paradoxní, že většina lidí obdivuje lidi typu Krejčíř
a Procházka a odsuzuje lidi, kteří se prohřešili mnohem méně. Nechci házet
všechny do stejného pytle taky je nechci očišťovat. Pouze si myslím, že
nesmyslně řešíme věci, které už nelze vzít zpět a které nás stejně nijak
neovlivňují. Nebo vás snad ovlivňuje, co dělal váš soused před třiceti lety?