Tak už to konečně vypni!
Tak už to konečně vypni !
„Tak už to konečně vypni!“ slyší asi po stopadesáté. Nekonečný generační spor. Matka, která neumí počítač ani zapnout a dcera, která se bez něj neobejde. Na čí straně je pravda? Nostalgické vzpomínky. Miliony důvodů, proč jsou dnešní děti nenormální. Má doma magora a ještě se s tím nesmířila. Nesnáší ten ďáblův nástroj. Jak krásné to bylo, když pobíhala v parku s kamarády a hrála si na doktora. Jak si byli všichni blízko. A její dcera? Sedí tady na židli a kyne. Ale co s tím nadělá?
Dcera, která už se s kamarády baví jen přes ajsko a surfuje po netu nechápe tu šílenou hysterku, která pobíhá po bytě a nadává, že dneska už je ta mládež totálně zkažená. „Jak jen můžeš bejt moje dítě? Co se to s tebou děje? Taková hodná holka si byla!“ Pořád jí to opakuje. „Je tohle normální? Nevim, kdo je tady větší magor. A pak po kom to mám.“ Říká si v duchu a směje se všem jejím výčitkám. Otočí se k monitoru a už je zase ve svém světě. Ať si ta její zploditelka vylejvá vztek na někom jiným.
Tak tu tak sedím ve svém malém pokoji a poslouchám to. No řekněte, kdo v tomhle má pracovat?