Dvě minuty
12. 4. 2008
Dvě minuty. Pouhé dvě minuty ho dělí od toho, na co tak dlouho čekal. Dvě minuty a stane se to, co si tak nekonečně dlouho a tolik přeje. Buď teď nebo nikdy. V jedné vteřině se může jeho svět absolutně změnit. Buď bude v sedmém nebi a jeho pocity budou nepřekonatelně úžasné nebo se celý jeho svět zhroutí. Jestli to nezvládne nic nebude mít cenu. Jsou tu všichni, na kterých mu záleží a on je nemůže zklamat. Nemůže zklamat ani sám sebe. O tohle mu jde tak zatraceně dlouho. Nikdy ho nenapadlo, jaký tenhle moment bude. Netušil, jak blízko bude konci. Zklamání.
Nemůže na nic pořádně myslet. Napadá ho jen otázka: Proč? Proč se o tohle celou dobu snažil? Proč se snažil dostat až sem? Tušil alespoň, že tenhle pocit za nic nestojí? Neměl tušit, že se bude cítit jako by se měl propadnout a nebude moc ovládat své tělo?
Ty dvě minuty jako by byly nekonečné. Chce to ukončit.Chce, aby už byli za ním, ale ony se táhnou. Teď se rozhodne, jak to dopadne. Možná, že jediný okamžik změní celý jeho život.
Nemůže na nic pořádně myslet. Napadá ho jen otázka: Proč? Proč se o tohle celou dobu snažil? Proč se snažil dostat až sem? Tušil alespoň, že tenhle pocit za nic nestojí? Neměl tušit, že se bude cítit jako by se měl propadnout a nebude moc ovládat své tělo?
Ty dvě minuty jako by byly nekonečné. Chce to ukončit.Chce, aby už byli za ním, ale ony se táhnou. Teď se rozhodne, jak to dopadne. Možná, že jediný okamžik změní celý jeho život.