Stesk
29. 5. 2008
Je zvláštní, co všechno se musí stát, abychom si uvědomili, jak moc nám na někom záleží. Možná že je to tím, že s ním trávíme tolik času, jsme si jistí jeho přízní, mluvíme o stále stejných tématech, i když je to vždy o trochu jiné. Proč vždy potřebujeme nějaký zásah, něco, co změní onen zaběhlý život s danou osobou, abychom si uvědomili, že bez ní nedokážeme žít, že je pro naše srdce příliš cenná, než abychom dokázali nechat ji jít. Loučení je strašné, ale když je naděje v návrat, dá se to přežít. Je-li ovšem ona naděje v nedohlednu, smysl života se ztrácí, tělo chřadne a duše krvácí. Proč si jen neumíme vážit věcí které máme a pak s uslzenýma očima sledujeme, jak se vzdalují a mizí v nenávratnu?!
Komentáře
Přehled komentářů
Ver mi, ze obcas se cas tahne vic nez by si chtela, ale ten pocit, ze to mas za sebou je uzasny. Ted ti to prijde jako nekonecno, ale ono neni. Predstav si jaka kapka v oceanu casu ty tri mesice jsou! A ty to zvladnes. Nekdy si potom uvedomis, jak je pro tebe dotycny uvedomis a zacnes si ho jeste vic vazit!
To zvladnes!
(Jamie, 29. 5. 2008 20:36)