Dvojče
Byly jsme jako dvojčata, identická dvojčata, jež neměla nic co by před sebou mohla skrývat. Věděla o sobě vše a zdálo se, že nikdy nenastane okamžik, kdy by jedna mohla překvapit tu druhou. A přeci se tak stalo. Bylo to náhlé – jeden den, jedno probuzení a vše bylo pryč. Někdo přestřihl naši pupeční šňůru, neptal se, ale udělal to. Je na čase jít každá svojí cestou. Nevím zda lepší či horší, ale vím, že i když se opět potkáme, nikdy už to nebude jako dřív. Vždy tě budu mít ráda, ale ty už nikdy nebudeš mé druhé já, a ani já nebudu tvé. Každým zásahem člověk něco ztratí, bolí to, ale když se rána zahojí, zůstane po ní jen nepatrná jizva- jako vzpomínka či varování. Asi to tak má být. Tak ať je ta tvoje nová cesta lepší a ať šťastně míří k cíli